Zoocity.cz

Někteří psi trpí vyloženě strachem ze samoty a umí to dát najevo neustálým štěkotem, vytím, kňučením. Tento strach ze samoty se může vyskytnout u psů, kteří byli opuštěni, týráni.

Nejdůležitějším krokem je předcházet problémům, jako je strach ze samoty, už v ranném věku psa, tedy od štěněte. Učit jej pomalu na váš odchod.

Vždy, když odcházíte, nechejte psa v místnosti, na kterou je zvyklý a nechejte mu dostatek hraček na to, aby se zabavil.

Loučení se psem by nemělo vypadat tak, jako byste jeli na kraj světa. Psa jen pohlaďte, dejte mu hračku a odejděte. Případný strach a stres by z vás mohl vycítit a být sám nervózní.

Je důležité, abychom z příchodů a odchodů udělali zcela běžnou věc a situaci nijak nedramatizovali.

Když navykáme štěně na samotu, mělo by to být postupně. Ze začátku stačí pár minut, potom čas samoty postupně prodlužujeme. Se psem se přehnaně nevítáme ani neloučíme. Pes musí vědět a mít jistotu, že se za ním vždycky vrátíte.

Dobrým způsobem, jak psa zbavit nudy je, utahat ho. Pohrát si s ním, než odejdete do práce, párktát mu hodit balon a alespoň na chvilku jej unavit. Všichni ale známe, že brzké vstávání a venčení není nijak příjemné, ale pes vstává s velkou enegií do dalšího dne a každé ráno čeká, až se probudíte a budete si s ním hrát.

Pokud váš pes škrábe na dveře, dejte mu možnost dívat se z okna, u mnohých psů je to dobrý způsob, jak zvíře uklidnit a dát mu tak větší pocit bezpečí.

Dobrá je, když psa necháváte samotného, dát mu povel: ,, Zůstaň.“ pokud má tento povel naučený, dobře ví, že po tomto povelu se vrátíte.

Dobrí je, psa naučit na to, aby věděl, že když zůstane doma sám, plyne pto něj nějaká výhoda. Například mu necháte kousací kost, kterou má rád, nebo oblíbenou hračku, nebo míček, ve kterém jsou schovány pamlsky. Ve specializovaných prodejnách se prodává spousta hraček a pamlsků, které psa dokáží zabavit.

Jezevčík je obdarován obrovskou loveckou vášní. Roky byl šlechtěn pro to, aby měl co nejvyššípracovní výkon a to mu zůstalo dodnes. Má obrovskou energii a temperament, na lov chodí nadšeně a důležitě. Jeho povaha je přímo hrdá na to, že jeho výkon byl pochválen a že byl užitečný. Proto pokud si pořídíte jezevčíka nehubujte ho za to, že vyhrabal na zahradě díru, ba naopak, pochvalte ho, aby věděl, že to umí dobře, přesně tak, jak byli jeho pradávní předci vychováváni.

Jezevčík má krátké končetiny, díky geneticky dané poruše růstu kostí. Proto tento, pro ně jedinečný znak, je typický a jednoduše poznáte i křížence jezevčíků. Pro jeho dlouhou páteř a krátké končetiny je nutné vyvarovat se chůzi do schodů.

Jezevčík má sklony k tloustnutí a díky jeho hendikepu, co se týče krátkých končetin a dlouhé páteře, je potřeba je nepřekrmovat a udržovat v dobré kondici.

Je dobře známo, že jezevčíci jsou hodně tvrdohlaví, nebudu vyvracet opak, spíš tento názor podpořím. Tvrdohlaví jsou, ale jejich povaha je ve srovnání s ostatními plemeny jedinečná. Ano, každá rasa má něco svého typického, ale jezevčík má na svoji velikost obrovskou psí duši. Dokáže rozpoznat vaši náladu a pokud jste smutní, dát vám konejšivě čumák do klína. Na druhou stranu je to oddaný a vždy ostražitý hrdina, který by svoji smečku chránil do posledního dechu. Může být někdy nevrlý a agresivní vůči jiným zvířatům, ale dá se tomu předejít správnou výchovou už v útlém věku. Jezevčíci si zarytě pamatují a milují svého pána, a to i přesto, že se o něj stará někdo jiný. Jsou neuvěřitelně svému vůdci oddaní a místo ve smečce vyloženě potřebují, takže je nutné jim ho razantně dát najevo. U jezevčíků, stejně tak i u jiných dominantních psů platí, že si sami vyberou nadřazenou osobu, která je ve smečce dominantní a tu poslouchají.

Jezevčíci jsou inteligentní a chápaví, ne vždy ale udělají to, co chcete vy. Je to spíše tak, že jezevčík moc dobře ví, co po něm chcete, ale napřed situaci sám zváží a podle toho, jestli mu to vyhovuje, povel splní. Možná to zní spíše tak, že jezevčík většinou neposlechne, ale tak to není, když se mu hodně věnujete je to bystrý žák a díky tomu, že vás, jakožto svého pána, bude bezmezně milovat, udělá pro vás hodně a i pro vaši radost splní povel.

Nezapomínejte, že do výchovy jezevčíka musíte vložit velké úsilí. Platí u něj pravidlo, že pokud se zásady vaší domácnosti naučí hned, bude je respektovat po celý život. Jezevčík je pes, který vyloženě potřebuje svůj harmonogram a vaši důslednost, pokud se tímto budete řídit, vyroste vám z něj velmi příjemný společník a ochránce.

Ať se to možná podle jeho vzhledu nezdá, jezevčík je vcelku agresivní plemeno a jako dospělý pes k sobě cizího člověka jen tak nepustí. Je vždy ostražitý a připraven svoji smečku bránit tělem i duší. Je proto důležité, abyste už malé štěně zvykaly na přítomnost lidí, dětí a ostatních psů, popřípadě ostatních zvířat ve vaší domácnosti. U jezevčíků se můžeme setkat s agresivitou vůči ostatním psům. Je to také z toho důvodu, že se stále snaží svého pána bezmezně bránit. Jezevčíci jsou v tomhle případu mnohdy tak tvrdohlaví, že se pustí i do dobrmana, vlčáka a podobně. Bohužel v porovnání s jejich velikostí nepatří mezi vítěze souboje. Proto štěně berte do společnosti co nejvíce, aby si na kontakt s ostatními zvyklo a v budoucnu jste neměli problémy.

S jezevčíkem se můžete těšit dlouhému společnému životu. Mezi psími rasami patří k těm, které se dožívají nejvyššího věku, až 18 let, mnohdy i více, samozřejmě záleží na individuální kondici psa a na jeho životním stylu.

Mějte na paměti, že díky jeho hendikepu je lepší jezevčíka krmit speciální stravou, která je přesně dělána pro ně a přizpůsobena tak jejich zdravotním požadavkům. s touto stravou se můžete těšit kvalitnějšímu společnému žití.

Nepočítejte s tím, že jezevčík vás bude bezmezně poslouchat na slovo, to ho nikdy nenaučíte, ale pokud se budete řídit danými zásadami, vyroste vám z něj oddaný parťák.

Vybrat králíka si můžete ze zverimexu, nebo od chovatele. Doporučuji mládě od chovatele. U mladých králíků je dosti rozšířená kokcidiosa a je nutné, aby proti ni byl malý ušák přeléčený. Ve zverimexech nic takového neznají a králíčata tam dávají už jako mrňouse, kteří nebyly u matky dostatečnou dobu, jak by měli být. Nejenže od matky získají potřebné obranné látky a správnou výživu, která jim zaručí správný vývin, ale také se od ní naučí základní dovednosti. Naučí se chodit na záchůdek, naučí se být čistotní, naučí se přijímat zeleninu a budou sociálně vyspělí na to, aby byly připraveni jít do nových domovů. Tohle všechno vám může zaručit chovatel, který chovu králíků rozumí a ví, co je pro ně nejlepší.

Než si králíká pořídíte, měli byste se rozhodnout, jestli jednoho, nebo více, zda samici nebo samce. U zvířat, kterým se nemůžete tak často věnovat, vždy platí pravidlo, pořídit si raději zvířata dvě, aby nestrádala a nebyla smutná. Pokud jde o to, zda samici, nebo samce, to rozhodnutí je čistě na vás. Samci ale mají občas problémy se značkováním a mnohdy je potřeba je vykastrovat. Kastrace králíka je u veterináře – specialisty většinou bez problémů a díky inhalační anestezii, která je šetrná, nedělá problémy ani u králíků. Dvě samice si na sebe většinou vždy zvyknou, zaručeno to ale vždy není. Platí pravidlo, že pokud máte starší samici a chtěli byste k ní mladé, může to být o to složitější. Starší králík si chrání své teritorium a někdy to umí vetřelcům dát silně najevo. Nejlépe si na sebe zvykají samice a vykastrovaný samec.

Následuje teď pořízení klece. Ta musí být dostatečně velká. Většina chovatelů upřednostňuje dávat podestýlku jen na místo do záchůdku, v ostatních částech klece může mít králík např. koberec. Klec je důležité vybavit jesličkami na seno, popřípadě závěsy na mrkev a zeleninu.

Nyní si už králíčka můžete donést domů. Ze začátku je potřeba na něj být vlídní a milí, chválit ho, za každý dobře provedený úkol, ale zároveň jej vychovávat a zvykat na všechny věci, se kterými může přijít do styku. Čím dříve se ušák naučí nebát se nepřirozeného hluku vysavače, nebo přítomnosti jiného zvířete, máme vyhráno a náš ušák nebude zbytečně stresovaný.

Králíci dospívají průměrně kolem 6.- 7. měsíce věku, do té doby byste ho měli stále vychovávat, vlídně na něj mluvit, odměňovat ho pamlskama, aby přiběhl na zavolání. Je důležité ho naučit pít z napáječky, chodit na záchůdek, rozumnět vašemu tónu hlasu. Když ušák bude okusovat nábytek, zvyšte hlas a přidejte k tomu např. mírné zatleskání, popřípadě zamlaskání. Králíci jsou vnímaví na tóny hlasu a na nové zvuky a určitě vám to při výchově pomůže.

U králíků je velmi důležitá výživa. Je třeba hledět na to, že králík je býložravec, který musí mít z 80 – 90 % ve stravě seno, zbytek příjde na zeleninu, popřípadě trochu ovoce. Krmit králíka směskami, zakoupenými ve zverimexu nedoporučuji. Tyto směsky obsahují velké množství jádra – semínka, klasy, které jsou příliš kalorické a nemají dostatek vlákniny.

S králíkem je třeba chodit na pravidelné návštěny k veterináři – a to každého půl roku na očkování – proti myxomatoze a králíčímu moru, zkontrolování zubů, popřípadě ostříhání drápků (můžete zvládnout i sami doma). Rozhodně bych nic nepodceňovala a králíčka dvakrát do roku naočkovala.

Nasedání
Nasednout na koně se zdá být hračkou, ale jen pro toho kdo to nezkusil. Zásadně se nasedá z levé strany. Otočíte se hlavou směrem k zádi koně, levou rukou se chytnete sedla a levou nohu postavíte do třmenu. Na levé noze se vztyčíte a přehodíte pravou nohu přes hřbet koně. Do sedla je třeba usedat měkce, abychom koni „nedrcli“ do zad.

Lonžování
Náplní první hodiny je většinou jízda na lonži, kde se jezdec učí vnímat pohyby koně a snaží se o správný sed. Ten je totiž základem celého jezdeckého umění. Lonž je dlouhé vodítko pomocí kterého vede trenér koně po kruhu. Jezdci tak odpadá starost o vedení koně a může se soustředit jen sám na sebe. Správný sed vypadá tak, že jezdec sedí v sedle vzpřímeně, nohy jsou v kolenech pokrčené, chodila jsou opřená v první třetině o třmeny, přičemž paty jsou prošlápnuté dolů. Špička pata je vodorovně s koňským tělem. Holeň se dotýká koňského těla – později to bude hlavní pomůcka k ovládání koně. Ruce jsou uvolněné, a jsou pokračováním otěží, palce směřují vzhůru.

Jednoduchá cvičení
Rozhodně nebudete mít správný sed první hodinu. Někdo si ho osvojí rychleji, někdo pomaleji a někdo možná vůbec nikdy. Hned první hodinu na lonži, ale můžete zkusit dvě jednoduchá cvičení, která mají správný sed navodit. Pusťte otěže a otočně trup o 45 stupňů doprava, chvilku vydržte a přetočte trup na druhou stranu. Zavřete oči a zkuste vnímat pohyb hřbetu koně. Zkuste uhodnout, kdy zvedne pravou zadní nohu a konzultujte výsledek s trenérem. Strefili jste se? Gratuluji – máte pro ježdění cit.

Chov

Andulku můžete chovat v páru, ve skupinkách nebo samotnou. Chcete-li chovat andulku ve skupinách, rozhodně dbejte, aby byl vždy lichý samec. Pokud budete mít ve skupině samici navíc, počítejte s tím, že tato samice bude neustále vyvolávat spory s ostatními a rozbíjet vajíčka nebo zabíjet mláďata jiných párů.

Andulku můžete chovat s korelami, rozhodně nedoporučujeme chovat andulku s agapornisy, kteří jsou vůči jiným druhům poměrně dost agresivní.

Klec

Klec by měla být dostatečně velká a prostorná. Důležité je, aby v ní andulka mohla roztáhnout křídla. V kleci nesmí chybět bidýlka, která jsou pro broušení drápků a zobáku andulky nezbytná. Nejlepší bidýlka jsou z větví stromů. Důležitá je také dřevěná budka, ideální rozměry jsou 15x15x25 cm, vletový otvor o průměru 5 cm je také naprosto postačující.

Andulky jsou velice přizpůsobivé, dokážou snést teplotu až – 10 °C. Pokud chcete chovat andulky ve venkovní voliéře, rozhodně ji vybavte dostatečně tlustými a silnými bidýlky, na kterých si andulky budou moci schovat své končetiny do peří a tím se zahřát a předejít omrzlinám.

Krmivo

Andulku krmte vyváženou směsí zrní (proso, oves, nigera, lesknice), která je běžně dostupná ve zverimexech nebo obchodních řetězcích. Kromě zrní můžete andulce dopřát trochu omytého ovoce, jednou týdně můžete andulce dopřát trochu bílkovin v podobě natvrdo uvařeného žloutku rozmíchaného v tvarohu (stačí půl malé lžičky).

Andulce můžete přilepšit také:

- bylinkami (bazalka, čekanka)
- zeleninou (petržel, mrkev, cuketa)
- ovocem (broskev, hroznové víno, jablko, hruška, banán, jahoda, meloun, mandarinka, kiwi, maliny, mango)

Dále můžete andulce přilepšit mladými listy pampelišek, kousky hlávkového salátu nebo listy špenátu.

Andulka potřebuje každý den čerstvou vodu.

Doporučení

Andulku pouštějte ven z klece, aby se mohla volně prolétnout. Dávejte však pozor, aby vám neulétla nadobro. Andulky milují pohyb a také vodu. Dopřejte andulce občas koupel v umyvadle pod vlažnou vodou nebo ji čas od času osvěžte vlažnou vodou pomocí rozprašovače na květiny.

Obydlí

Morče je hlodavec, který nešplhá a neleze do výšky. Postačí mu tedy obydlí, které nemusí být vysoké. I přesto, že se morče postaví na zadní a dosáhne na horní okraj, pouze se o něj opře a maximálně se rozhlédne po okolí, nebude se však pokoušet vyskočit, proto nemusíte jeho obydlí zakrývat víkem. Minimální rozměry obydlí by měly být: plocha min. 60 x 35 cm, výška min. 35 – 40 cm.

Klec nebo akvárium

Rozhodně je vhodnější klec, která umožní lepší provětrávání. V akváriu se udržuje vlhkost, která způsobuje intenzivnější zápach.

Morče můžete chovat v čemkoliv, potřebuje hlavně dostatek prostoru, domeček (do kterého se může schovat). Výška pro něj není vůbec rozhodující.

Umístění

Morče je velmi háklivé na průvan a hluk. Umístěte jej proto na místo, kde na něj nebude táhnout a v jehož blízkosti není rádio, počítač nebo televize.

Máte-li morče v kleci, nebo v koši, oblepte jeho hrany lepící páskou, která jednak zabrání vyhazování podestýlky ven a také zmírní průvan, který by skrz mezery mohl morčeti škodit.

Podestýlka

Vhodnou podestýlkou jsou hobliny, hrubé piliny nebo dřevěné špalíčky, které dobře absorbují vlhkost. Rozhodně jako podestýlku nepoužívejte písek nebo zeminu, která je studená a špatně pohlcuje vlhkost a zůstává mokrá.

Jako podestýlku můžete použít papír, připravte se však, že obydlí vašeho morčete budete muset uklízet mnohem častěji. Morče se do papíru pustí a s chutí jej bude pojídat. To mu neuškodí, ba naopak. Chcete-li používat jako podestýlku papír, dávejte mu raději klasický balící papír než noviny (časopisy už vůbec ne), aby vaše morče nepojídalo tiskařskou barvu, která je škodlivá a ve větším množství nebezpečná.

Krmivo

Morče je hlodavec, a proto potřebuje neustále hlodat a obrušovat své řezáky.

Součástí jejich krmiva by proto měly být:

- Větvičky ovocných stromů
- Kořenová zelenina (mrkev, petržel)
- Suché pečivo

Významnou součástí krmiva je objemové krmivo, které není bohaté na živiny, ale morče se jím dostatečně zasytí. Jedná se o:

- listy salátu (letní období)
- listy jitrocele, pampelišky (letní období)
- hrst sena (zimní období)

Sem tam můžete svému morčeti přilepšit uvařeným vajíčkem, kouskem tvarohu nebo kuřecí kostí, tím morčeti poskytnete přísun živočišných bílkovin.

Rozhodně morče nekrmte čerstvým (měkkým pečivem nebo zelím a kapustou, která způsobují nadýmání.

Morče jinak standardně krmte speciálním zrním. Speciální krmné směsi jsou k dostání ve všech zverimexech. Dávejte pozor na krmné směsi, které obsahují sušené ovoce apod. Tyto směsi jsou velmi tučné.
Své morče nepřekrmujte, obézní morčata se dožívají nižšího věku.

Mláďata

Samice nosí mláďata 68 dní. Mláďata se rodí zcela vyvinutá, mateřské mléko sají cca 4 týdny, ale pár dní po porodu už okusují první kousky normální potravy. Od matky můžete mláďata odstavit po šesti – sedmi týdnech. Morčata se množí třikrát do roka.